Českým rájem na kole

Sobota 22.7.2006

Vstáváme brzo, máme totiž v plánu projet Český ráj.Balíme důležité věci na přežití v přírodě a za slunného počasí (zatím to tak vypadá) vyrážíme směr nádraží. Chceme se totiž pomocí ocelového oře přesunout k výchozímu bodu naší výpravy tj. Turnov. Vlak se začíná rozjíždět a my zjišťujeme, že nám chybí batoh.  Situaci zachraňuje výpravčí, který s pomocí své kondičky dobíhá již jedoucí vlak a batoh tak tak končí v mých rukou. Tak to by jsme měli. Z Turnova po malém občerstvení vyrážíme směrem na Vyskeř. Je 9.08 hod.Stoupání je dlouhé, ale je odměněno hezkým výhledem od kapličky na celý Český ráj. Slunce začíná pálit čím dál víc, a tak jsme rádi, když uhýbáme na trasu která vede občas i lesem k Pleskotskému mlýnu a dále k Věžickému údolí. Voda v rybníku je osvěžující, ale smáčíme jen ruce. Výraz spokojených turistů nám dává najevo, že se blížíme k občerstvovací stanici. Restaurace na Vidláku je toho důkazem, tak že po vydatném obědě začínám pochybovat jestli ještě něco dneska ujedu. Hodinka v poloze naznak to spraví. Času je dost a tak nápad, že pojedeme ještě na Kost dostává svoji podobu. Trasu, kterou Máca vybrala objíždíme snad celý Český ráj. Konečně jsme stanuli na Kosti, hradu to vskutku majestátném. Cestou zpět přes Střehomský a Vesecký plakánek začínáme přemýšlet kde složíme hlavu. Další nekonečná cesta po silnici ubíhá pomalu a všude je jen kukuřice. Konečně před Mladějovem, stranou od silnice nám místní domorodec dovoluje přespat na zahradě za stodolou. Máca se snaží dle návodu postavit stan. Já v duchu trempa se chystám spát pod širákem. V noci mě probouzí dusot asi divokých prasat, a tak i já se pomalu vkrádám do stanu. Ráno nás zastihlo opět ve slunečném opojení a tak nasedáme na kolo a vyrážíme směrem na Prachovské skály. Mumraj turistů nám dává najevo, že kolo do skal nepatří. Raději tedy sjedeme kolem Jinolických rybníků a dál na Železnici. Po vyčerpávajícím výstupu přes Bradleckou lhotu a Bradlec na perném slunci bez přísunu tekutin je návštěva hospody na Klepandě žádoucí. Ale ejhle tady snad dávají něco zadarmo, usuzuji z toho, že fronta je až ven. To zájezd důchodců si zde krátil chvíli občerstvením. Po chvíli netrpělivého přešlapování pijeme vodu z kohoutku a raději mizíme. K cíli nám zbývá ještě asi 32 km. V Nové Pace zastavujeme na pozdní oběd. Výběr je obrovský, ale raději volíme něco lehčího. Přece jenom s plným žaludkem se těžko šlape. Dál už cesta ubíhá pozvolným tempem, síly ubývají - ještě poslední dva kopce kolem hradu Pecka a do Vidonic, a pak už jen sjíždíme nastoupané metry k domovu.