Cestou po Šumavě

19.6.2008

Rozhodnutí, že pojedeme zdolat nějaké kilometry na Šumavu padlo již dávno. Konečně je tady vytoužený den a my vyrážíme zatím s kolama na střeše auta k naší jižní hranici do obce Kvilda. Rychle se ubytujeme a ještě odpoledne sedáme do sedel, aby jsme se seznámily s okolím. Kvilda je s nadmořskou výškou 1065 m.n.m. nejvýše položenou obcí v čechách. Pár kilometrů odtud vede státní hranice s Německem, takže některá zajímavá  místa byla až do devadesátých let turistům zapovězena. Jedním z nich je i pramen Vltavy.

20.6. Ráno se probouzíme do mírného mlhového oparu, což je na Šumavě časté, ale když vyrážíme na Filipovu Huť, už slunce začíná hřát. Stoupání se střídá se sjezdem a nás vítá Modrava. Dál putujeme podél řeky Vydry až na Čeňkovu pilu. Další stoupání do obce Srní už Máca nepřekoná. Asi v polovině slézá a chce jet zpátky. "To dáme, nahoře bude odpočinek" snažím se ji optimisticky naladit. Asi se mě to povedlo. Srní je obec se spoustou hotýlků a penzionů, ale i starých šumavských chalup. V jedné z nich se tady natáčela filmová trilogie Pod Jezevčí skálou.....Další směr volíme podél Vchynicko-tetovského kanálu až na Antýgl. Tady si dáváme pauzu. Probíráme ujetou trasu a kam dál. "Podél Hamerského potoka na Horskou Kvildu" radí Máca z mapy. Je to sice pro pěší, ale široko daleko nikdo není tak pomalu jedeme. Na Horské Kvildě dáváme jedno vychlazené a pro dnešek už nás čeká jen dojezd na Kvildu.

21.6. Další ráno je opět slunečné. Dnes volíme směr Nové Hutě. Na Pláních ještě přidáváme do trasy Churáňov. Vyhlášené zimní středisko je v tuto dobu docela opuštěné.Cesta na Nové Hutě je lemována hezkou krajinou a tak příjemně ubíhá. Dnes to nemá chybu. Po prohlídce Chalupské slati a posbírání všech možných razítek v informačním centru směřujeme přes Borovou Ladu a Františkov zpět na Kvildu. Ve Františkově nás ještě upoutává Lovecká krčma a tak neodoláme. Domácí zaječí paštika s brusinkami je skvělou tečkou dnešního dne.

22.6. Poslední den naší výpravy. Loučíme se s paní domácí z penzionu a odjíždíme do Prášil, kde nás čeká ještě výšlap na Prášilské jezero a Poledník s nadmořskou výškou 1315 m.n.m. Vrchol s vyhlídkovou věží sloužil do roku 1989 armádě jako základna protivzdušné obrany. Po krásném sjezdu zpět do Prášil se pomalu loučíme se Šumavou.